9. den
Po dvou slunečných dnech je opět zataženo - asi to bude nějaký lofotský interval. Přejíždíme zpátky z Lofot na pevninu a chystáme se dojet k národnímu parku Rago poblíž Fauske. V úvahu připadají čtyři varianty, jak se dostat zpět. Trajekty z Moskenes a Svolværu jsou celkem drahé (1100NOK, resp. 650NOK) a objížďka přes Narvik je zase zdlouhavá. Volíme zlatou střední cestu a jedeme trajektem z Lødingenu do Bognes (350NOK). Jeden trajekt nám ujíždí téměř před nosem, tak musíme hodinku počkat na další. Aspoň že tu mají extrémně levný benzín (asi 10.93NOK/l oproti běžným 12-13NOK)
Cestou z Bognes přichází nemilé zjištění, že máme pouze jeden chleba. Je neděle, takže mají samozřejmě všude zavříno a přes žádné velké město (= více než 1000 obyvatel) nejedem. Tento fakt neseme nejhůře s Jardou, takže se nás děvčata snaží udobřit dobrým obědem. To se jim díky smaženému lančmítu s brambory celkem daří, ale stejně musí poslouchat naše výčitky ještě týden.
Něco po sedmé večerní přijíždíme do osady Lakshola, která je vstupním bodem do národního parku Rago. Vzhledem k absenci bezplatného placu na přespání operativně měníme plán a balíme věci. Kolem půl osmé vyrážíme směrem na chatu Storskoghytta, kam by to mělo být zhruba 3 hodinky chůze.
Cestou vtipkujeme o tom, že bychom to měli dneska stihnout za světla a chvilku po desáté večer jsme u prázdné chaty Storskoghytta. Ta je otevřena a velice dobře vybavena. Nechybí elektřina ze solárních panelů, plynový vařič, nádobí i čtyři postele. Kousek od chaty je krásné jezero zakončené vodopádem. K večeři se uvařila (sama) polévka, zapsali jsme se do deníku chaty (dle počítadla Čechů jsme 196. Česká výprava a 886.-889. Češi) a do nového dne jsme se přesunuli během hraní kostek.
balíme
