3. den
Ráno se u snídani lehce škádlíme s komáry a poté pokračujeme přes polární kruh, Gälivare a Kirunu směrem na Norsko. Cestou potkáváme první a poslední sobi (mamku sobici se sobíkem a o něco dál tatíka soba). Chvilku marně hledáme u Laporten centra nějaký výhled na Bránu do Laponska (Laporten). Nakonec je nejlépe vidět z odpočívadla o pár kilometrů dále.
Na hraničním přechodu si nás berou stranou (je pravda, že jsme cestou moc cizinců nepotkali, Čechy žádné) a po formálním rozhovoru jsme i s větší než malou zásobou různého alkoholu vpuštěni do Norska (viz. boxík). Tam už konečně po rovné švédské pustině přichází ke slovu zatáčky, mosty, tunely a spousty panorámat. Je nádherné slunečné počasí, tak se snažíme fotit i z auta. Projíždíme souostrovím Vesterály a na další den plánujeme kratší výlet v místních kopcích. Nacházíme celkem opuštěné místo pro stany hned u nástupu nahoru, vaříme večeři a přichází na řadu první petanquový zápas o mytí nádobí. Sice děvčata vedou 11:5, ale s Jardou to zkušeně otáčíme na 11:14 a ujímáme se vedení 1:0 na zápasy. Usínáme kolem půlnoci, světlo je pořád stejné.
Ani jsme moc nepočítali, že v takové pustině bude nějaký hraniční přechod, zvláště, pokud mají Švédi s Norama nějakou tu unii. V té Evropské sice Noři nejsou, ale očekávali jsme jen pár vlajek a volný průjezd. Dostali jsme na semaforu červenou, blikla šipka doleva a hurá na kontrolu. Diskuze s paní celnicí (ženský rod od celníka?) se ujal Jarda. Po úvodních formalitách (kampak jedete a co tam budete dělat) přišla řeč na alkohol).
Vezete nějaký alkohol?
No jenom pár piv (asi 20).
A co víno nebo lihoviny?
Nic takovýho nemáme (3litry vína, 2l tvrdýho).
Hmm (pohled na narvané auto),... tak hezký výlet.
Foto dne
na polárním kruhu