12. den

Ráno studujeme mapku národního parku Svartisen a vyrážíme po úzké silničce kamsi nahoru, kde by měl být pravděpodobně výhled na ledovec. Atrakcí se stává jízda neosvětleným tunelem i několik značek, že může být silnice neprůjezdná aniž by to bylo značeno. Parkujeme u přehrady a jdeme se mrknout na splaz. Cestou potkáváme norský veteránský pár, už z dálky připomínající oblečením orientační běžce. Hypotéza je zblízka potvrzena nápisem na overalu, je vidět, že je to pro orienťáky nejběžnější oděv :). Splazy ledovce jsou nakonec celkem hezky vidět dva. Po návratu k autu potkáváme borce, jak si chystá nádobíčko na skialpy. Holt lyžařská sezóna v Norsku nekončí ani v červenci.

Vracíme se na RV17 a pokračujeme dále na jih. Do cesty se nám staví třikrát moře a třikrát jej překonáváme pomocí trajektu. Říká se třikrát a dost, takže poté uhýbáme z RV17 a u města Mosjøen se napojujeme na E6, která nás povede až k Baltu.

Pro některé návštěvníky Norska se cesta RV17 stává hlavním bodem dovolené (i cesta může být cíl ...). Na webu www.rv17.no lze stáhnout kompletní bružuru, kde se dozvíte nejen odjezdy trajektů, ale i informace o všech památkách po cestě, kde se najíst či kde přespat, nebo jak si naplánovat itinerář, pokud chcete jet na kole. Tyto brožury lze získat zdarma i v infocentrech po cestě.

Když se blíží doba spánku, tak pokukujeme po nějakém pěkném plácku na přespání. Asi tu nemají rádi turisty našeho typu, neboť se nějak množí cedule "no camping". Nakonec uhýbáme do lesa a nacházíme relativně luxusní místo i s ohništěm. Jedinou, ale o to horší nevýhodou jsou místní mušky, takový ty svině kousavý, co se dostanou všude. Repelent je snad ještě přitahuje, tady by se fakt asi hodila ta síťka přes hlavu. Veškerá činnost (vaření, popíjení zubrovky a piva) tak probíhá v pohybu, ale i tak jsme po celém obličeji pokousaní. Na petanque není ani pomyšlení, honem do stanu.

Foto dne

trajekt na polárním kruhu

následující den →