Gegoši na dalekém severu

Kvůli komárům je velice těžké dospat, možná jsme si raději měli venku postavit stany, když už si je neseme. Vyrážíme tedy vcelku brzo ráno na závěrečnou část v Ragu. Čeká nás 5-6 hodinový trek okolo vodopádu a poté už snad dolů do údolí k autu.

Slunce opět hřeje už od rána pěkně zostra, takže se ke slovu opět dostávají opalovací krémy. Podobně jako včera musíme nejprve něco nastoupat, abychom se dostali nad hranici lesa. Po necelých třech hodinách jsme u vodopádu Litlverivassforsen, který slouží jako výpusť velkého jezera Litlverivatnet (Litl znamená Norsky malý).

Většina zbývající cesty je už naštěstí spíše dolů a zhruba po 5,5 hodinách chůze jsme v údolí na silnici, asi 2km od Laksholy. Burák se statečně obětuje a my ostatní se těšíme na koupel v řece. Po rychlé koupeli a obědě balíme a vyrážíme smerem na Bodø, kde se prý nachází báječné letecké muzeum, které si s Jardou nechceme nechat ujít. Cestou míjíme městečko Fauske, které je prý známou radarovou pastí. Zatím nám nic nepřišlo a ani si moc nevzpomínám, že by tam bylo nějak přeradarováno.

Kolem čtvrté parkujeme před muzeem Norsk Luftfartsmuseum v Bodø a už se ženeme dovnitř. Na prohlídku máme dvě hodiny, což je tak minimální čas, aby si to člověk stihl trochu projít. Překvapivé bylo, že děvčata vůbec neměla přehled o bojových letounech, takže jsme jim pořád museli s Jardou něco vysvětlovat. Muzeum se skládá ze dvou obrovských hal plných letadel (vojenských i civilních) i velice zajímavě připravených expozicí (radionavigace, historie vystřelovacích sedaček a pod.) a uprostřed je věrná kopie řídící věže, ze které je optimální výhled na přistávací dráhu letiště Bodø. Ve chvíli, kdy vylezu na věž, tak zrovna přistává Boeing 737-500 v barvách SAS - dokonalé muzeum.

Jedním ze zajímavých taháků leteckého muzea v Bodø je bezpochyby letoun U2 což byl, jak jistě všichni chlapci ví, americký špionážní letoun z dob studené války. Známým incidentem bylo jeho sestřelení nad SSSR (pilot byl zajat, později vyměněn za ruského špiona) v roce 1960, během mise z Pákistánu právě do Bodø.


zdroj military.cz

Z Bodø se vracíme kousek zpátky a zhruba po 20km odbočujeme na prý nejkrásnější silnici světa (tak to alespoň tvrdí propagační materiály) RV17. Přiznám se bez mučení, že cesta je to opravdu krásná, ale pokud už jste v Norsku déle než týden, tak vás i ty sebehezčí fjordy, hory, vesničky, zálivy, mosty či tunely nechávají trochu chladným. RV17 vede z Bodø do Trondheimu a cestování po ní je výrazně pomalější, než po souběžné vnitrozemské E6. ErVéSedmnáctka totiž vede víceméně po pobřeží, takže na vás čeká spousta mostů, tunelů a trajektů. My každopádně cestou vaříme večeři, poté pokračujeme ještě dál a o něco později nacházíme pěkné místo na prázdném parkovišti u jezera Fykavatnet, kousek pod ledovcem Svartisen. Pokračuje liga petanque, opět s Jardou vítězíme (nevím kolik) a vedeme již 5:1 na zápasy. Spánek urychluje vodopád, který hučí kousek od nás.